Býčí oko tromlované

Býčí oko, někdy označované jako červené tygří oko, je varianta křemenné pseudomorfózy po krokydolitu, patřící do skupiny křemičitanů. Vzniká stejným způsobem jako tygří oko — vláknitý krokydolit je nahrazen křemenem — ale následně dochází k další oxidaci železa a tepelným procesům, které zbarví původní strukturu do výrazných červenohnědých až mahagonových tónů. Právě silnější oxidace železa je hlavním důvodem hlubokého červeného odstínu, často ještě zvýrazněného přírodním nebo umělým zahříváním.

Býčí oko si zachovává vláknitou kresbu a charakteristický hedvábný lesk, který je typický pro tuto minerální sérii. Při pohybu světla po povrchu kamene se objevuje kočičí efekt, i když bývá méně výrazný než u tygřího oka kvůli tmavším tónům.

Původ a naleziště
Významné lokality býčího oka se nacházejí v Jihoafrické republice a Namibii, kde se těží společně s tygřím a sokolím okem. Kvalitní materiál se vyskytuje také v Austrálii, Indii a Brazílii.

Využití
Býčí oko je oblíbené mezi sběrateli jako kontrastní doplněk k tygřímu oku — společně ukazují různé fáze oxidace železnatých minerálů. Díky červenému odstínu se často využívá v dekorativních kolekcích, ale i při výrobě šperků, kde dodává teplejší tón než klasické tygří oko.

Zajímavost
Barva býčího oka byla původně považována za důkaz „ohnivé povahy kamene“, ale ve skutečnosti jde o chemickou a tepelnou přeměnu železa. Při porovnání vzorků všech tří „ok“ lze sledovat postupný vývoj barvy v závislosti na míře oxidace: modré sokolí oko → zlaté tygří oko → červené býčí oko.